Z historie do současnosti...

Přesný rok výstavby sklípku, vystavěného ve svahu ulice Sokolské (dříve Fidluňk) se nám nepodařilo dohledat. Dlouho jsme předpokládali, že byl vystavěný roku 1864, jak je datováno v klenbě, ale již v mapě z roku 1815 je náš sklep uváděn jako stojící objekt.

Prvním impulsem pro hloubení sklepa mohla být tedy snaha o novou studnu, která zřejmě byla neúspěšná, nebo absence polních prací v létě a na podzim, kdy nebylo co obdělávat a lidé se tak mohli věnovat stavbě sklepa.

Sklep sloužil rodině místního sedláka, který vlastnil celý grunt sahající až dolů k náměstí. Tam měl svoje stavení a do kopce dnešní ulicí Sokolskou se táhly jen hospodářské budovy - stodoly, chlévy a na konci vinný sklep.

Zřejmě až roku 1875 byl přistavěn prostor pro samotnou výrobu vína - preshaus. Tento letopočet se zachoval v původních dubových dveřích lisovny.

Roku 1884 majitel rozprodal svoje pozemky na stavební parcely. Sklep zůstal v majetku rodu, různě se dědil nebo dával jako věno. Nakonec se stal součástí okolní zástavby rodinných domků.

V dobách kolektivizace sklep sloužil místnímu JZD, ale stále se v něm víno vyrábělo. Po roce 1989 JZD sklep uvolnilo a poslední vinař ze starého rodu v něm ještě pár let víno vyráběl. Vinařská tradice se však v rodině neudržela a sklep se rodina rozhodla prodat.

Sklípek jsme koupili na jaře roku 2007 a v původních prostorách a jsme začali s výrobou vína pro vlastní potřeby. V roce 2010 začala celková rekonstrukce sklepa do současné podoby.

Původní přízemní sklípek je přestavěný na obytnou část majitelů v horním patře a technickou část s lisovnou sloužící ke zpracování vína i k posezení.

V současnosti probíhá rekonstrukce podzemní části, teda vinného sklepa a také venkovních prostor před sklepem.

Pověst o našem sklepě

V Blučině nedaleko Brna prý kdysi žil čert a s místními skvěle vycházel. V oblibě ho měli zvláště vinaři. Ty poctivé totiž čert obdarovával praktickým dárkem - pekelnou sírou. A ty nepoctivé, pravda, odnášel rovnou do pekla. Není divu, že si ho vinaři předcházeli. Když byl pekelník spokojený, zasířil jim sudy, sklípek a ještě jim trochu nechal na víno, kdyby bylo potřeba.

Jednou tak přišel k jednomu z nejvyhlášenějších vinařů. A rovnou přiznal, že si jde spravit chuť. Den předtím totiž u souseda koštoval víno, které bylo snad horší než močůvka. Vinař neřekl ani slovo a nalil čertovi pohárek. Pak další a další, až vypil čert celý soudek. A jak se po něm pěkně motal, domotal se až do preshausu. Tam uviděl krb a komín a tak si řekl, že to vezme zkratkou rovnou do pekla. Jenže se netrefil, prorazil strop i střechu a zbyla po něm jen díra.

Druhý den se přišel čert omluvit. Protože ale díry opravovat neuměl, slíbil vinaři, že mu bude až do konce věků sířit jeho sklep bez nároku na odměnu. Ale ta díra ve stropě, co ji tam tehdy čert udělal, ta je i přes nesčetné opravy vidět pořád.